V létě se startuje v brzkém ránu anebo v podvečer. V poledne se totiž zvedá termika, stoupají proudy horkého vzduchu a vzduch se stává neklidný. Balón však potřebuje klidný vzduch a stejnoměrný mírný vítr. Na jaře a na podzim termika nechodí, a tak se dá létat i přes den.
Létá se do rychlosti větru přibližně 15 km/h. Pro vyhlídkové lety zůstávají piloti ve výšce okolo dvou set metrů nad terénem. Pokud vládne dobré počasí, lze vystoupat i více než kilometr. Konstrukce balonu je na to propočítaná.
Velkým zážitkem je, pokud zkušený pilot klesne do údolí pod úroveň okolních kopců. Piloti s oblibou říkají, že v takové situaci mohou pasažéři trhat šišky ze špiček smrků.
Pilot řídí let balónu jen nahoru a dolů
Daň za tichý let v průzračném vzduchu je ovšem velká! Balónové létání má mnoho omezujících podmínek. Do poslední chvíle může pilot zrušit let z více důvodů a odložit ho na jiný termín. Omezující je nejen počasí – především směr a rychlost větru na startu i v plánovaném cíli, ale také déšť, bouřka, termika – ale také letecký provoz na okolních letištích.
Balón také nesmí vletět do žádných zakázaných prostorů, které nejsou omezeny pouze plošně, ale také výškově. Některá místa jsou zakázaná úplně, jiná lze podletět a další zase přeletět horem. Jde samozřejmě o letiště, ale také důležité objekty, jako například jaderné elektrárny, vojenská území, vysílače a radary. Létat také nelze nad některými částmi měst. Pro představu, jaké to jsou, můžeme uvést v hlavním městě Pražský hrad, civilní letiště Václava Havla a vojenské letiště Kbely.
Při tom pilot ovládá balón pouze tím, že stoupá nebo klesá, aby našel proudění větru, které ho zanese, kam si naplánoval. Zatímto před sto lety se museli jeho předchůdci spolehnout pouze na svoji intuici a štěstí, on se dnes řídí přesnou předpovědí počasí a navigací GPS. Balónáři spadají pod Úřad pro civilní letectví a dělají u něj zkoušky k získání pilotního průkazu. Mimochodem základy jejich leteckého vzdělání jsou úplně stejné, jaké absolvují piloti největších boeningů a airbusů.
